Jiřina Bohdalová patří k nejúspěšnějším a divácky nejoblíbenějším českým herečkám všech dob. Zazářila již jako dětská hvězdička například  ve veselohře Madla zpívá Evropě (1940). Po ukončení  studií na pražské DAMU, která provázela řada politických překážek,
dostala od Jana Wericha nabídku na angažmá v Divadle ABC. Od roku 1967 se pak stalo její domovskou scénou Divadlo na Vinohradech, jehož členkou byla až do roku 2004, následně ji máme možnost vídat v představeních Divadla Na Jezerce. V divadle excelovala například jako Erži Orbánová v Kočičí hře, dramatik Jiří Hubač pro ni napsal postavu Kláry z Domu na nebesích, oslnila v hlavní roli populární veselohry Idiotka. Za celoživotní mistrovství v oboru činohra získala v roce 2010 Cenu Thálie.

Jiřina Bohdalová patří mnoho let také ve filmu a televizi k herečkám, pro něž se píší role takzvaně „na tělo“. Její herecká filmová kariéra čítá desítky úloh, převážně komediálně laděných: Až přijde kocour (1963), Král Králů (1963), Komedie s klikou (1964), Bílá paní (1965), Dáma na kolejích (1966), Světáci (1969), Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), Ženy v ofsajdu (1971), Buldoci a třešně (1981), ale také dramatických: Ucho (1969), Byli jsme to my (1990), Corpus Delicti (1991). Osobité jsou její herecké výkony v rolích, kde je komediální rovina nenapodobitelně propojena s dramatickým napětím: Hvězda zvaná pelyněk (1964), Pěnička a Paraplíčko (1970), Smích se lepí na paty (1986), Jedna kočka za druhou (1993). Za hlavní role v pohádce Nesmrtelná teta (1993) a dramatu Fany (1995) si odnesla České lvy. Širokou popularitu získala jako televizní herečka a bavička, je několikanásobnou vítězkou televizních diváckých cen. S Vladimírem Dvořákem v zábavném pořadu Televarieté vytvořili nezapomenutelnou dvojici, která se na obrazovkách objevovala několik desítek let. Diváci si ji oblíbili v televizních filmech, inscenacích, pohádkách i v seriálech jako třeba Taková normální rodinka, F.L.Věk, Chalupáři, Létající Čestmír, Přítelkyně z domu smutku, Svědkyně, Povodeň, Návštěva staré dámy, Četnické humoresky, Pojišťovna štěstí, Bankrotáři, Ach ty vraždy, Šťastný smolař, Každý milion dobrý. Svůj nezaměnitelný hlas propůjčila mnoha kresleným pohádkovým postavičkám.

Dosud poslední hlavní filmovou rolí byla hořká komedie Jiřího Stracha Vrásky z lásky (2012), v níž se po mnoha letech opět setkala s hereckým partnerem Radoslavem Brzobohatým.

Jako poctu Jiřině Bohdalové uvede MFF Karlovy Vary jeden ze zásadních snímků české kinematografie, Ucho, režiséra Karla Kachyni.

V NOVÉ ZNĚLCE MFF KV UVIDÍME Jubilanta Zdeňka Svěráka

Tradice znělek s významnými osobnostmi filmu bude na 51. ročníku pokračovat připomenutím letošního domácího jubilanta, Zdeňka Svěráka. Natáčení znělky se ujme režisér Ivan Zachariáš.  Filmový a televizní scenárista, autor divadelních her, spisovatel, herec a textař je držitelem Ceny prezidenta MFF KV z roku 2014.

 

Plakátové vizuály letošního ročníku MFF KV

 

MFF KV UVEDE SVĚTOVOU PREMIÉRU RESTAUROVANÉHO INTIMNÍHO OSVĚTLENÍ

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary navazuje na úspěšnou tradici z minulých let a v rámci svého programu uvede světovou premiéru digitálně restaurovaného dalšího skvostu české kinematografie, Intimního osvětlení režiséra Ivana Passera. Digitální restaurování tohoto filmu probíhá ve spolupráci Nadace české bijáky a Státního fondu kinematografie. Po technické stránce se úpravy filmu ujalo přední české studio UPP a zvukové studio Soundsquare. Ta pracovala na digitálním restaurování kopií všech doposud realizovaných snímků.

Hořká komedie o setkání dvou dávných spolužáků - hudebníků patří k nejvýraznějším snímkům nové vlny 60. let a filmovými historiky je řazena mezi desítku nejlepších domácích titulů všech dob. Tento režijní celovečerní debut Ivana Passera z roku 1965 je zároveň jeho jediným snímkem, který vznikl v Česku (respektive Československu), další filmy natočil po emigraci v USA. Intimní osvětlení se dočkalo obrovského mezinárodního ohlasu, navzdory tomu, že tehdejší vedení barrandovských studií jej označilo za „nejnudnější film, který kdy byl natočen”.

Ivan Passer je držitelem Křišťálového globu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z roku 2008.

Tradice uvádění digitálně zrestaurovaných významných českých a československých filmů započala v roce 2011, kdy byla z iniciativy MFF Karlovy Vary a za podpory NFA a Ministerstva kultury digitálně restaurována a slavnostně uvedena Marketa Lazarová Františka Vláčila. Snímek byl renovován díky finanční záštitě generálního partnera MFF KV, společnosti ČEZ.  Další tituly uvedené v rámci MFF KV pak byly digitalizovány ve spolupráci Nadace české bijáky a NFA. Postupně byly premiérově představeny restaurované kopie filmů Hoří, má panenko Miloše Formana v roce 2012, moravská epopej Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného v roce 2013 a Menzelovy Ostře sledované vlaky v roce 2014. V loňském roce byl na MFF KVV v rámci nového společného projektu Nadace české bijáky, České televize a Muzea Karla Zemana Čistíme svět fantazie slavnostně uveden digitálně zrestaurovaný Vynález zkázy Karla Zemana.

„Jsem velmi rád, že se podařilo přes veškeré problémy a především díky novým partnerům, pokračovat v úspěšné tradici premiér digitálně zrestaurovaných filmů na MFF KV. Doufejme, že diváci ocení to, že po dlouhé době mohou vidět Passerův skvělý film na velkém plátně a v takové kvalitě, v jaké ho viděli v době jeho premiéry. Chtěl bych poděkovat všem dosavadním dárcům a věřím, že i díky filmovému festivalu se do této fundraisingové akce v duchu „Národ sobě“ zapojí i další subjekty,“ říká Petr Šikoš, předseda správní rady Nadace české bijáky.

Slavnostní premiéra digitálně restaurované kopie filmu Intimní osvětlení se uskuteční za osobní účasti  režiséra Ivana Passera v sobotu 2.7. od 14 hodin ve Velkém sále hotelu Thermal.

Na digitální restaurování českých filmových klenotů zřídila Nadace české bijáky veřejné sbírky. Přispět je možné také prostřednictvím SMS v ceně 30 Kč ve tvaru DMS BIJAKY na číslo 87 777. Více o digitálním restaurování a projektech Nadace české bijáky se dozvíte na www.bijaky.cz.

 

AKTIVITY GENERÁLNÍHO PARTNERA MFF KARLOVY VARY, SKUPINY ČEZ, V RÁMCI 51. ROČNÍKU MFF KV

Skupina ČEZ je letos již po patnácté generálním partnerem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Všechny návštěvníky festivalu, ale i obyvatele města Karlovy Vary, zve skupina ČEZ a MFF Karlovy Vary tentokrát na koncert slavných filmových melodií organizovaný ve spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem. Zájemci si jej mohou poslechnout v rámci slavnostního zahájení před hotelem Thermal. Hned o den později přijde na řadu již tradiční hudební Energy Fest v Poštovním dvoře. Ten bude mít díky akci Nadace ČEZ Pomáhej pohybem kromě kulturního i charitativní rozměr.

MEXIKO V ŽENSKÉM RODĚ

Festival představí současnou generaci talentovaných mexických režisérek prostřednictvím devíti filmů z posledních pěti let. Navazuje tak na program zaměřený na filmařky z Ruska uvedený s nebývalým úspěchem na MFF KV 2009.

Pro nárůst počtu ženských režisérek v Mexiku mělo nepochybně význam založení filmového institutu IMCINE v roce 1983. Právě tato instituce pomáhala tehdy pokračovat v kariéře nejpozoruhodnějším reprezentantům autorského filmu a otevírala cestu novému mexickému filmu, který zanedlouho začal dobývat mezinárodní festivaly. Vedle dnes už proslulých jmen svých slavnějších mužských kolegů vstupují v novém tisíciletí na scénu mexické kinematografie v nebývale velkém počtu ženy, vesměs narozené počátkem 80. let minulého století.

Mladé režisérky, vesměs vysokoškolsky vzdělané zaujaly nejen diváky, ale často i festivalové poroty a díky tomu i producenty především odvahou a samozřejmostí, s jakou vnášejí do svých filmů specificky ženský pohled své generace na realitu, především na lásku a sex, ale také na otázky rodičovství, na hledání smyslu života a vlastní identity. Zaujme ale i jejich schopnost zvláštního pohledu na sociální problémy, umění volit takové aspekty reality, které u jejich mužských kolegů nejsou běžné. V  prvním celovečerním filmu Victorie Franco Do očí (A los ojos, 2013), který realizovala s pomocí svého bratra Michela, se hlavní postavou stává sociální pracovnice, snažící se ze všech sil pomáhat  lidským troskám, obětem alkoholu a drog živořícím v ulicích plných odpadků. Festival také uvede krátký film Victorie Francové Na pokraji (Borde, 2014). Prvky sociální reality nechybí ani v prvním filmu Claudie Sainte-Luce Neobyčejná rybka (Los insólitos peces gato, 2013), jehož ústřední postavě nečekaně zpestří nudnou existenci prodavačky supermarketu setkání s poněkud atypickou rodinou, jež ji bez okolků přijme do svého středu. Humor, ovšem spíše bezděčný, nalezneme i ve filmu Potěšení na mé straně (El placer es mio, 2015), jehož autorka Elisa Miller je mezi mexickými režisérkami v zahraničí nejznámější a jako jediná se může pochlubit Zlatou palmou za krátký film Ver llover (2006). Situace dvou lidí, žijících v nestabilním mileneckém vztahu, a odmítání náhradního otce ženiným osmiletým synem je námětem filmu Svatý týden (Semana santa), jehož autorka Alejandra Márquez Abella natočila před tímto celovečerním debutem už dva dokumenty. Romanticky pojatý je příběh vzplanutí lásky ve druhém filmu Katiny Mediny Mora Co se mnou uděláš (Sabrás que hacer conmigo), jehož postavy jsou nuceny bojovat s nemocí a jehož zpracování prozrazuje, že tvůrkyně má zkušenosti s divadelní režií.

Z tvorby již známé autorky Yulene Olaizola je do přehlídky zařazeno pozoruhodné elegické rozjímání nad marností bytí Fogo (2012), který byl v roce 2012 zařazen do programu Quinzaine des Réalisateurs v Cannes. Podobně posmutnělý tón charakterizuje také mimořádný dokumentární film Tatiany Huezo Bouře (Tempestad, 2016), nedávno uvedený na Berlinale. I tady jde o propojení dokumentárních prvků s hranými, vždy důsledně autentickými fragmenty ze života vyděděnců společnosti. V jistém smyslu jsou vyděděnci i postavy dokumentu Králové města duchů (Los reyes del pueblo que non existe), který Betzabé García natáčela v částečně zatopené vesnici v severozápadním Mexiku. Nejmladší z mexických režisérek (nar. 1990), jež představujeme a jejichž talent a činorodost jsou zárukou, že se s jejich novými filmy budeme i v příštích letech setkávat v programu MFF Karlovy Vary a dalších světových festivalů.

POCTA OTTO PREMINGEROVI NA 51. MFF KV

Tvorbu kontroverzního vizionáře a vůbec prvního nezávislého tvůrce v americkém filmu připomene festival osmi filmy, včetně legendární Laury.

Na place byl tyranem, který mohl kdykoli kohokoli zničit, zatímco u večeře se z něj stal šarmantní a duchaplný společník, znalec nejlepších vín a kaviáru,“ vzpomíná na jednu z nejvýraznějších osobností zámořského filmového průmyslu Otto Premingera (1905 – 1986) herečka Deborah Kerrová. „Otto je terorista a nácek, jako Arafat nebo Saddám Husajn, který nedokáže rozpoznat rozdíl mezi tím, kdy lže, a kdy ne,“ vyléval si zlost z problematické spolupráce na filmové adaptaci svého bestselleru​ Exodus spisovatel Leon Uris, zatímco Frank Sinatra, hvězda filmu Muž se zlatou paží (The Man with the Golden Arm, 1955), měl pro Premingera pouze slova obdivu („Ottovi to ve všech směrech neuvěřitelně pálilo.“).