Programový tým MFF KV z nominací členských organizací EFP vybral deset režisérů, jejichž dosavadní tvorba slibuje výjimečný autorský potenciál. Mladí tvůrci představí své filmy festivalovému publiku i odborné veřejnosti a zároveň dostanou příležitost setkat se s předními experty filmového průmyslu.  První podání otevírá začínajícím talentům dveře do světa profesionálního filmu a umožňuje jim navázat kontakty důležité pro přípravu dalších projektů. 

Režiséři, jejichž filmy byly součástí loňského ročníku Prvního podání, již zaznamenali první úspěchy. Snímek Všechno dobře dopadne (Alles wird gut) německého režiséra Patricka Vollratha získal studentského Oscara a nominaci na Oscara za nejlepší krátký film. Furianta režiséra Ondřeje Hudečka po světové premiéře v Karlových Varech zařadil do svého programu festival v Torontu a následně snímek získal cenu za režii na festivalu Sundance.

Partnery sekce První podání 2016 jsou Sundance Channel a Nespresso.

Synopse filmů a profily režisérů:

Dioráma, Německo, 2015, 28 min – projekce 5. 7. v 18.30 Malý sál / 9. 7. ve 22.30 Lázně III

Stejně jako při pohledu na dioráma se i v tomto filmu stírá rozdíl mezi realitou a její pouhou nápodobou. Kolja a Rocio se rozešli a pokus o rekonstrukci vztahu se rychle mění v surreálnou pouť nejen vzpomínkami, ale i vizemi, co se mohlo stát, kdyby… Naplnění touhy po „opravdové lásce“ se ale nedaří ani tentokrát.

Clemens Pichler (1977, Řezno, Německo) pracoval po dokončení školy jako technik ve Státní opeře v Mnichově. V roce 2002 natočil svůj první krátký film Shit Happens, který byl promítán na Hofer Filmtage a na Filmovém festivalu Maxe Ophülse v Saarbrückenu. V současné době studuje Vysokou televizní a filmovou školu v Mnichově a kromě tvorby vlastních projektů píše i televizní scénáře.

 

Francis, Švédsko, 2015, 30 min – projekce 4. 7. v 18.30 Malý sál / 8. 7. ve 22.30 Lázně III

Pro devět námezdních dělníků se švédské lesy stávají pastí. Jejich pracovní podmínky jsou nedobré a výdělek jim nezaplatí ani cestu zpět domů do Afriky. Francis má již špatného zacházení dost a pokusí se situaci vyřešit všemi dostupnými způsoby, a to i za cenu ztráty osobní důstojnosti a přátelství svých afrických „bratrů“.

Ahmed Abdullahi se narodil v Somálsku a vyrostl ve městě Umeå ve Švédsku. Po absolvování filmového programu na Sundbyberské veřejné střední škole vystudoval obor filmové režie na Stockholmské akademii dramatických umění (2012-2015). Jeho krátký film Proposition (2014) vyhrál cenu za nejlepší scénář na festivalu ve Stockholmu. Coby spolurežisér se podílel na dokumentu Já jsem Dublin (Jag är Dublin, 2015), uvedeném na mnoha mezinárodních festivalech, včetně Jednoho světa v Praze.

 

Hroší kůže, Norsko, 2015, 25 min – projekce 4. 7. v 15.30 Malý sál / 8. 7. v 19.30 Lázně III

Po těžkém rozchodu znamená návrat do rodného domu pro Johannu příležitost začít s malým synkem znovu: jen oni a jejich společné rituály. To by se ale nesměl objevit její otec, který má o výchově a životě vůbec naprosto rozdílné představy. Johanna je tak nucena svést ještě jeden boj – boj o vlastní dospělost.

Rebecca Figenschau (1984, Oslo, Norsko) v roce 2012 absolvovala studium na Nordic Institute of Stage and Studio v Oslu a v roce 2015 zakončila filmem Hroší kůže bakalářský program na Westerdals – Oslo School of Arts, Communication and Technology. Během studia natočila krátké filmy Aorta (2012) a Daim (2013). Snímek Hroší kůže soutěžil na filmovém festivalu v Haugesundu a získal cenu za nejlepší herecký výkon na Norském studentském filmovém festivalu. Režisérka v současnosti připravuje první celovečerní film.

 

Julian, Švýcarsko, 2015, 20 min – projekce 5. 7. v 18.30 Malý sál / 9. 7. v 22.30 Lázně III

Vyhlídka na blížící se konec často vede k ohlédnutí se za životem. V emocemi protkaném dokumentu režisérky Julie Furerové zbývají výrobci cembal Julianovi přesně dva měsíce, během nichž je třeba vyrobit nejen poslední nástroj, ale také vyrovnat se s minulostí a připustit si, že vnější svět nejde vytěsnit za zdi dílny.

Julia Furerová (1990, Saxeten, Švýcarsko) nejdříve pracovala jako grafická designérka a fotografka. Po úspěšném zakončení F+F, Školy pro umění a komunikační design v Curychu, pokračovala od roku 2012 na vysoké umělecké škole Hochschule Luzern – Design & Kunst programem zaměřeným na dokumentární film, který úspěšně zakončila v roce 2015 bakalářským snímkem Julian. Její prozatímní filmografie čítá několik krátkých experimentálních a dokumentárních filmů. Julia Furer obdržela za dokument Julian několik ocenění, včetně ceny za nejlepší dokument na festivalech v Londýně a Spojených státech.

 

Květina tisíce barev, Belgie, 2015, 23 min – projekce 4. 7. v 15.30 / Malý sál, 8. 7. v 19.30 Lázně III

Bolívie, 4 897 metrů nad mořem. Matka šesti dětí denně odchází do dolu, aby zajistila rodině existenci. Přestože kraj, kde žije, opanoval démon alkoholu a všudypřítomná beznaděj, Emiliana si na svůj osud nestěžuje. Květina tisíce barev je subtilním portrétem silné ženy, jež se odmítá poddat tvrdé realitě a bojuje s ní s trpělivým odhodláním.

Karen Vázquez Guadarrama (1988, Ciudad de México) vystudovala film na Královské akademii múzických umění v Gentu. Její první hraný snímek Mont d’Or (2014) byl vybrán do programu mnoha zahraničních festivalů a získal Velkou cenu na filmovém festivalu Kratkofil Plus v Bosně a Hercegovině. Režisérka se věnuje krátkým dokumentárním i hraným filmům, v nichž s citem pro detail zachycuje všední život zdánlivě obyčejných lidí.

Les ozvěn, Rakousko, 2016, 30 min – projekce 4. 7. v 18.30 Malý sál / 8. 7. ve 22.30 Lázně III

Christina ztratí při hře v lese své přátele. Během pátrání po nich najde těla tří utopených děvčátek. O chvíli později (nebo snad dříve?) si tři děvčátka hrají u vody a v rákosí najdou utopenou Christinu. Les ozvěn nejde vysvětlit, musí se prožít. Směs dětské imaginace, smrti a bezčasého léta nás zavádí do lesa, kde mrtvé a živé jedno jsou.

Luz Olivares Capelle (1983, Rufino, Argentina) studovala v letech 2005–2008 filmovou režii na Národním institutu pro filmové experimentování a produkci (ENERC) v Buenos Aires. Na Filmové akademii ve Vídni prošla kurzy u mnoha renomovaných filmařů, za všechny jmenujme Abbase Kiarostamiho. V roce 2015 úspěšně zakončila studia v dílně Michaela Hanekeho. Natočila krátké experimentální eseje Bienvenido (2005), Ahora se cae y pierde la memoria (2006), Te vas a lastimar (2008), Ghost (2013), Apariciones (2014) a El ritual del color (2014). Kromě filmu studovala ve Vídni u profesora Guntera Damische i kresbu a grafiku.

 

Nájemnice, Polsko, 2015, 30 min – projekce 5. 7. v 15.30 Malý sál / 9. 7. v 19.30 Lázně III

Třicetiletá Justine si koupí ve veřejné aukci byt, ale stěhování jí zkazí fakt, že předchozí nájemnice se nehodlá svého příbytku tak snadno vzdát. Snímek Nájemnice je místy až mrazivou úvahou o hranici mezi právem na vlastní existenci a obyčejným soucitem, která může být stejně křehká jako prosklené dveře mezi pokojem a předsíní.

Klara Kochańská (1984) studuje pátým rokem na katedře filmové režie Státní vysoké filmové, televizní a divadelní školy v Lodži. Její krátké filmy byly oceněny na mnoha festivalech a byly zařazeny do programu polské televize. Její absolventský film Nájemnice získal cenu za nejlepší krátký film na 31. MFF Varšava a cenu za nejlepší zahraniční film na 13. festivalu studentských filmů v Hongkongu. V současné době připravuje svůj celovečerní debut Cold Water.

 

Noc v Tokoriki, Rumunsko, 2016, 18 min – projekce 5. 7. v 18.30 Malý sál / 9. 7. ve 22.30 Lázně III

Geanina slaví narozeniny a nic nenasvědčuje tomu, že by jí večer s rodinou, přítelem a kamarády mělo něco zásadně narušit. Diskohity se stávají soundtrackem a zároveň komentářem k malé milostné tragédii, která se odehraje během jedné oslavy v klubu Tokoriki.

Roxana Stroeová (1991, Rumunsko) studovala filmovou režii na Národní divadelní a filmové univerzitě Iona Lucy Caragialeho v Bukurešti. Je autorkou ceněných krátkých filmů: Plante perene (2013 – Cena kritiky na Festivalu studentských filmů CineMAiubit) a Black Friday (2015 – cena za nejlepší krátký film na MFF Transilvania). Zatím poslední krátký film Noc v Tokoriki získal Zvláštní cenu Generation 14plus na letošním Berlinale.

 

Otec, Gruzie, 2015, 25 min – projekce 4. 7. v 15.30 Malý sál / 8. 7. v 19.30 Lázně III

Otec byl od devatenáctiletého Lada a jeho mladšího bratra pryč příliš dlouho. Krátké setkání nepřinese katarzi, ale pouze oživí staré rány a spustí řetězec událostí, které Lada vženou zpět do jeho kriminální minulosti. Otec je film o tom, že dospět se dá i během jedné zdánlivě krátké noci.

Davit Pirtskhalava (1987, Tbilisi) v roce 2011 úspěšně zakončil magisterské studium na Fakultě scenáristiky Divadelní a filmové univerzity Šoty Rustaveliho. V současné době studuje psaní divadelních her. Je autorem scénářů krátkých i celovečerních filmů. Jeho režijní debut Otec získal Zlatého leoparda za nejlepší krátký film na festivalu v Locarnu a byl zařazen do programu mnoha dalších festivalů.

 

Turistika!, Chorvatsko, 2016, 51 min – projekce 5. 7. v 15.30 Malý sál / 9. 7. v 19.30 Lázně III

Počátkem léta se na pobřeží Jaderského moře rozbíhají přípravy na turistickou sezonu, které ve své preciznosti připomínají ladění motoru před startem formule 1. Pečlivě komponovaný dokument Tonćiho Gaćiny sleduje nemilosrdným okem fordovsky sladěnou továrnu, jejímž konečným produktem je šťastný turista.

Tonći Gaćina (1983, Split, Jugoslávie) získal v roce 2010 bakalářský titul na Filmové fakultě Umělecké akademie ve Splitu. V magisterském studiu pokračoval na Fakultě dokumentární, filmové a televizní režie Akademie dramatických umění v Záhřebu. Kromě natáčení filmů se v Cine Club Split věnuje vzdělávání mladých umělců. Vybraná filmografie: Šta bi bilo… (2009), Pape (2010), Nasljeđa (2010) a Vatra (2012).