Kaufman během jedenácti let po studiích vystřídal řadu různých zaměstnání, včetně práce ve skladu či zvedání telefonů. “Ani jsem pak nečekal, že bych kdy mohl mít nějakou kariéru. Nicméně něco jsem si z toho taky odnesl - do mých děl se občas promítne můj tehdejší pocit bezmoci,“ řekl se smíchem Kaufman, který má zkušenosti i se psaním scénářů televizních pořadů. „Psaní sitcomů jsem si vyzkoušel po dobu asi sedmi let a bylo to hrůzostrašné, pracujete totiž v jedné místnosti s několika dalšími scénáristy.“

Kaufmanovy počiny bývají velmi často výstřední a neobvykle komplexní, při nichž si divák mnohdy láme hlavu, co je inspirovalo. „Při psaní se zabývám většinou něčím, co chci sám do hloubky prozkoumat. Z tohoto mám pak správný základ, abych mohl rozvíjet něco dalšího nadpřirozeného,“ doplnil Kaufman, který začínal se psaním s úmyslem dostat se k režii. Psaní ho totiž často dostává do svízelné situace: „Psaní je děsivé. Hlavně je děsivé, když se zaseknete, a už jste si za svou práci vzal peníze. A už ty peníze nemáte, ale musíte jim je nějak vrátit. To se mi stává dost často.“

Anomalisu Kaufman původně napsal jako rozhlasovou hru. „Nepředstavoval jsem si, že by měla mít vizuální ztvárnění. Takže jsem nejdřív s myšlenkou udělat z ní film úplně nesouhlasil. A to, že jsme to natáčeli navíc jako loutkovou hru, bylo hodně zdlouhavé, některé záběry nám zabraly i půl roku.“

Zdroj a foto KVIFF