Jedním se společných témat filmů režiséra Todda Phillipse jsou lidé, kteří činí špatná rozhodnutí. Ať už se jedná o několik vysokoškolských absolventů otvírajících vlastní sídlo bratrstva nebo čtyři přátele plánující pánskou jízdu ve Vegas s neblahými následky, vždy to končí skandálními a naprosto nečekanými neblahými následky. Špatná rozhodnutí jsou ústředním tématem i ve filmu „Týpci a zbraně“, ale humor je zde na hraně, protože film byl natočen podle skutečného příběhu dvou mladíků, kterým se nečekaně podařilo využít málo známou vládní iniciativu… až od výše 300 milionů USD.

Phillips říká: „Vždy jsem byl přesvědčen, že filmy mají větší váhu, když vycházejí ze skutečných událostí. Je to film o vzestupu a pádu dvou mladíků ženoucích se za vlastní představou ‚amerického snu‘, kteří nakonec byli trochu moc chamtiví. A jak všichni dobře víme, trocha té chamtivosti nám brání v rozumném rozhodování.“

Producent Bradley Cooper, který si ve filmu také zahrál, dodává: „Film mimo jiné ukazuje, jak může být člověk snadno ovlivnitelný, když se mu všechno předkládá na stříbrném podnose, a jak různě se lidé vyrovnávají s nadbytkem.“

Všechno to začalo ve funkčním období prezidenta George W. Bushe, kdy obří konglomeráty jako Halliburton, Raytheon a Lockheed Martin získávaly bez výběrových řízení zakázky na dodávky zbraní pro válečné operace v Iráku a Afganistánu. S rostoucí kritikou klientelismu a kšeftování s válkou se vláda rozhodla vytvořit rovné podmínky pro přístup k federálním zakázkám a umožnila tak, aby se o vojenské zakázky ucházel … vlastně… téměř kdokoliv. Naneštěstí tato vládní iniciativa obsahovala dost skulin, které umožňovaly její zneužití.

Případ byl v roce 2011 vylíčen v časopisu Rolling Stone v článku Guye Lawsona nazvaném „Arms and the Dudes“. „Bushova administrativa se snažila zvýhodnit malé podniky“, vysvětluje Lawson, „a žádný podnik nebyl menší než tito dva chlapíci sedící v garsoniéře v Miami Beach, kde byl pouze bong odložený na stole, notebook a mobilní telefon.“

Producent Mark Gordon vypráví: „Zrovna jsem letěl letadlem, když jsem si ten příběh poprvé přečetl v časopise Rolling Stone, a nemohl jsem uvěřit, že se něco skutečně stalo. Celé to volalo po filmovém zpracování. Vždycky jsem si uvědomoval, že diváci milují filmy, ve kterých hrdinové vyzrají na systém, i když nakonec tak či onak dostanou zasloužený trest. Přidejte si k tomu fakt, že tihle dva byli zdánlivě ti nejméně pravděpodobní lidé, kteří by takový podfuk zvládli, a vyjde vám z toho něco opravdu speciálního.“

Gordon dodává, že Phillips byl ideální režisér pro zfilmování takového příběhu. Říká: „Pro zfilmování příběhu o podivných lidičkách, kteří se dostávají do všelijakých problémů, je Todd ten nejlepší. Na to je mistr.“

„Týpci a zbraně“ je také prvním filmem, který Phillips a Cooper společně produkovali pod hlavičkou své nové produkční společnosti Joint Effort. Cooper vypráví: „Byl jsem velmi zvědavý, jak Todd zpracuje článek do filmové podoby. Moc se mi líbil nápad na natočení filmu o tom, co ti dva chlapíci provedli, a byl jsem si jist, že to Todd nějak vymyslí.“

„Když jsem si to procházel,“ vzpomíná Phillips, „pomyslel jsem si: ‚Tohle má všechny předpoklady pro výborný film.’ A čím víc jsme se do toho ponořovali, tím zřejmější bylo, že se správnými dvěma herci to může být skvělý film.“

Ústřední postavy Efraima Diveroliho a Davida Packouze hrají Jonah Hill a Miles Teller a oba shodně říkají, že je fascinovaly tyto postavy, které využily příležitost na bohatou sklizeň a netrápily se přemýšlením o tom, co zasely. Hill poznamenává: „Nepochybně je něco lákavého na tom, když sledujete, jak někdo zbohatne a nezatěžuje se pravidly. Právě proto se mi vždy líbily gangsterky… filmy, ve kterých pyšně si vykračující chlapíci vyhrávají. Dokud neprohrají.“, směje se.

„Je to bezva příběh.“, říká Teller. „Nejde nerespektovat to, co dokázali; v jednu chvíli měli rozdělanou zakázku na 300 miliónů USD. To je šílená suma na dva 20leté kluky, kteří až do poslední chvíle všechno jen předstírali. Je fascinující, že věci mohou nabrat rychlý spád jako lavina, která vás nakonec může smést.“

Skutečný David Packouz přiznává: „Nebudu lhát, chvilku to bylo opravdu úžasné. Chodili jsme na večírky a lidé se nám představovali: ‚Jsem burzovní makléř‘ nebo ‚Dělám do realit … A co děláte vy?‘ ‚My jsme mezinárodní obchodníci se zbraněmi.‘ První reakce byly od ‚Děláte si srandu, že jo?‘ až po ‚To je úplná kravina.‘, ale jakmile jim došlo, že to myslíme vážně, byli z toho úplně hotoví. Jedním z důvodů, proč je ten příběh tak šílený, je to, že jen velmi málo lidem se podařilo v obchodě se zbraněmi prorazit, zejména v tak mladém věku. To, že se nám podařilo získat zakázku na dodávky zbraní celé afghánské armádě, bylo naprosto bizarní.“

Ale hnací silou byly vždy peníze. Phillips potvrzuje: „Z filmu je to naprosto zřejmé: neznamená to, že jsou nutně zastánci války. Není to o tom, kdo bojuje a proč bojuje, je to o tom, kolik toho jsou schopni dodat. Takže válka pro ně ve skutečnosti představuje jen příležitost. Tak to je. Válka je ekonomická záležitost. Slabinou ale je, že na tom spousta lidí vydělává spoustu peněz, a tihle dva kluci se na tom také chtějí podílet.“

Nakolik byly skutečné události neuvěřitelné, Phillips zdůrazňuje: „Není to dokumentární film. Společně se spoluautory scénáře Jasonem Smilovicem a Stephenem Chinem použili dramatickou – a komediální – licenci.“

„Spousta z toho, co se stalo, nebylo ve filmu zachyceno nebo bylo pozměněno,“ potvrzuje Packouz, „ale život je vždy složitější než jak se líčí v hollywoodských filmech. Není možně vtěsnat roky života do pár hodin, tak je třeba na to nahlížet. Ale ten scénář se mi moc líbí; má spád a je zábavný.“

Při práci na scénáři strávil Chin určitý čas s Packouzem v Miami. Poznamenává: „America je možná zemí příležitostí, ale David brzy přišel na to, že samotnou tvrdou prací nezbohatne. Jsem přesvědčen, že film ‚Zjizvená tvář‘, jehož děj by také zasazen do Miami, sehrál v době jejich dospívání důležitou roli. Utvořili si podle něj svou představu o americkém snu – kdyby dostali skvělý nápad, tvrdě by na něm makali a nehráli podle pravidel, chopili by se ho. Takže mě ani nepřekvapilo, že dva ambiciózní mladíci vykoumali, jak obehrát systém, zejména v době internetu. Překvapila mě ale výše zakázky a to, jak blízko byli k tomu, aby se jim to podařilo.“

Phillips prozrazuje, že se již na začátku rozhodli příběh vyprávět z Packouzovy perspektivy, a poznamenává: „Uvědomili jsme si, že nejlepší bude dívat se na všechny události Davidovýma očima. David, podobně jako diváci, představuje obyčejného člověka vstupujícího do světa, o kterém nic neví.“

Smilovic dodává: „David byl ve filmu naším prostředníkem, nejenže nám umožnil vyprávět příběh v přítomném čase, ale také vyprávět v minulém čase okolnosti vedoucí k současnému dění. A vtáhnou diváky do děje – a upřímně, aby si nemysleli, že je idiot – museli prožívat vztah mezi oběma chlapíky… aby věřili, že jejich přátelství je nefalšované.“

„Spousta mých filmů se nakonec zabývá vztahem mezi muži.“, poznamenává Phillips. „Součástí pravého přátelství je i jistý druh opravdové lásky. Je to znát i ve filmech ‚Pařba v Las Vegas‘ a ‚Mládí v trapu‘, a o totéž jsem se snažil v tomto filmu, protože mi to vždy připadalo zajímavé.“

Cooper, který se podílel na Phillipsově pojetí kamarádství jako jeden z členů nechvalně proslulé Vlčí smečky, podotýká: „Myslím, že film ‚Týpci a zbraně‘ představuje do značné míry přirozený pokrok v Toddově režijním vývoji, protože i když jsou v něm mužské postavy, které se příliš neodchylují od jeho typické linie, mají v sobě navíc jistou nervozitu a neklid. Toddovi měl vždy skvělý cit pro výběr témat. Umí příběhu se závažným tématem dodat patinu humoru a vzrušení.“

Hill a Teller pracovali poprvé pod Phillipsovým režijním vedením a oba shodně prohlašují, že k tomuto filmu je přitáhla příležitost pracovat právě s ním, a také scénář.

„Když mi Todd dal scénář, tak byl opravdu příliš dobrý, než abych si tu příležitost nechal uniknout,“ říká Hill, „a natáčení s Toddem byl více než zajímavý bonus celé věci. Už v minulosti jsme uvažovali, že spolu něco natočíme, ale z různých důvodů to nikdy nevyšlo. Film ‚Týpci a zbraně‘ přišel v pravou chvíli a já jsem za to rád.“

Teller říká: „Todd je pro mě režisér jak má být; ve všem, co dělá, je velmi dobrý. Každý herec chce mít pocit, že je v dobrých rukách, a přesně takový pocit jsem měl každý den natáčení. A velmi se mi líbil scénář; byl dramatický i vtipný, obsahoval akci, napětí a dokonce i trochu té špionáže.“

„Obsahuje spoustu různých prvků a proto je tak dobrý.“, dodává Hill. „Myslím, že překoná očekávání diváků a po jeho zhlédnutí o něm budou mluvit, a to skvělé.“

„Téma filmu je zajímavým námětem pro diskusi.“, souhlasí Cooper. „Naším cílem bylo zábavnou formou vyprávět zajímavý příběh se závažnou tématikou, ale nikdy nelze předem říct, jakou debatu to může odstartovat. Je to film, o kterém by si lidé mohli povídat ještě dlouho po odchodu z kina, protože příběh se skládá z mnoha vrstev a do značné míry je stále aktuální. Myslím, že diváky bude také velmi zajímat skutečnost, že velká část programu, který to všechno odstartoval, stále platí.“

Film „Týpci a zbraně“ se odehrává v celosvětovém měřítku, takže pro Phillipse bylo důležité natáčet ho na mezinárodní scéně. Režisér potvrzuje: „Když se natáčí v exteriérech, jsem přesvědčen, že z nich všichni zúčastnění čerpají určité informace. Jsou zdrojem informací pro kameramana, produkci a kostýmní výtvarníky, herce… Pro mě samotného je prostředí významným nástrojem a v tomto filmu jsme prostředí povýšili na novou úroveň.“

Natáčení probíhalo v exteriérech v Miami Beach, Las Vegas, Maroku, Rumunsku a Jižní Kalifornii. Phillips říká: „Chtěl jsem zachytit oblast působnosti mezinárodních obchodníků se zbraněmi – a kladu důraz na slovo mezinárodní.“

Zdroj: Freeman Ent. a Warner Bros

Foto: Warner Bros