Dnes se musíme obejít bez hvěd. Úvodní hvězdné duo festivalu v podání Julianne Moore a Caseyho Afflecka jsme už probrali a podobně významní hosté nás v těchto dnech nečekají. Co se dá dělat, budeme si muset vystačit se samotnými filmy! Což ale také nezní tak špatně, no ne?

Islanďané trochu jinak

Islandskou podivnost Bílý bílý den budete moci od konce července vidět i v běžných kinech díky labelu KVIFF Distribution, o jejichž dalším počinu, Hillových Devadesátkách, jsme psali před pár dny. Tento zástupce severské filmařiny disponuje několika proprietami, jež jsou pro zimou ošlehanou kinematografii typické – sledujeme zádumčivého hrdinu v mlžné krajině, problémy s vyjadřováním emocí a důraz na poctivou práci. Režisér Hlynur Pálmason, od nějž jste možná viděli předchozí snímek Zimní bratři, však vyprávění o posmutnělém vdovci prokládá alegorickými výjevy, jež vyprávění značně rozvolňují. Leckomu tento poetický přístup jistě sedne, mně osobně však tyto metaforické odbočky spíše vytrhávaly ze sledování příběhu a škodily tempu. Příběh o muži, který se po smrti milované manželky začne dozvídat, že její minulost možná není tak úplně bez poskvrnky, však pro každého náročnějšího diváka skýtá dostatek hutných témat k zamyšlení.

Výrazná česká stopa

Jméno Martin Krejčí vám možná nic neřekne, jedná se však o jednoho ze dvou pravidelných režisérů festivalových znělek (společně s Ivanem Zachariášem). Krejčí také před pár lety prchl do ciziny a tu a tam se k nám dostaly zprávy o jeho snaze prorazit v Hollywoodu – a to se mu opravdu podařilo. Snímek Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera vznikl zcela v americké produkci, avšak s českou režijní stopou. Krejčí navazuje na tradici americké nezávislé kinematografie a předkládá výtvarně výrazný snímek o dospívajícím chlapci, který trpí vzácnou chorobou. Jeho tělo je totiž pokryto hustou srstí, a tak je puberta pro tohoto vlčího chlapce mnohem obtížnější než kohokoli z nás. Pod chlupatou maskou se ukrývá talentovaný Jaeden Martell, kterého diváci tady ve Varech mohou vidět i v hororu Chata, a putování tohoto mladíka naplňuje všechny archetypální nutnosti ke správnému příběhu o dospívání v muže. Naplňuje je však možná až příliš důsledně, neboť mnoha překvapení se (navzdory nezvyklé premise) bohužel nedočkáme. Pěkný film, který však v člověku dlouho nezůstane.

Nudné sestry

Milovaný i nenáviděný. Slovinský režisér Damjan Kozole si před třemi lety odvezl z Varů cenu za nejlepší režii díky filmu Noční život, který však byl divácky přijat dost… ehm, kontroverzně. Sexuální energií prosycené osobní drama leckoho nebavilo i nudilo zároveň a nutno dodat, že s Kozoleho dalším soutěžním pokusem to nevypadá jinak. Snímek Nevlastní sestra sleduje vztah dvou sester, které – ano, hádáte správně – jsou nevlastní. Mají společného otce, avšak jiné matky i etnické kořeny. Nyní jsou nuceny se spolu naučit vycházet, což je klasický námět na komorní vztahovku, zde však podaný bez invence a s pořádnou dávkou nudy. Vývoj postav i jejich prostředí je zcela minimální a těžko hledat důvody, proč Kozoleho novinku někomu doporučovat. Škoda.

Zítra zase pokračujeme! Žádná hvězda se sem zatím nechystá, takže než se v pátek objeví Patricia Clarkson, musí nám zpříjemňovat čas jen filmy. Věřím, že to ale zvládneme.

Text: Mojmír Sedláček

Foto: Aerofilms (Bílý bílý den)