Tak, poslední festivalový den je za námi. Filmový maratón se završil slavnostním zakončením v sobotu večer a my můžeme jen gratulovat vítězům a vzpomínat na proběhlé zážitky. Proleťme si přehlídku vítězů i nejlepších filmů, které jsem měl během uplynulého týdne a půl v karlovarských kinosálech vidět.

Ocenění do Bulharska i našincům

Křišťálový glóbus pro nejlepší film si do Bulharska odvážejí Petar Valčanov a Kristina Grozeva. Jejich rodinné drama Otec sice nedosáhlo pověsti takového festivalového hitu jako tři roky stará Glory (kterou možná znáte i pod názvem Sláva), přesto se nejvyššího místního ocenění dočkalo. Režijní cenu uzmul Belgičan Tim Mielants za nudistickou komedii Patrick, mezi herci bodovali Milan Ondrík za slovenské Budiž světlo a Corinna Harfouch za titulní roli v Laře.

S posledními dvěma cenami nemohu nesouhlasit, oba herci se vytáhli se skvělými vhledy do svých charakterů, avšak Otce ani Patricka jsem ve festivalovém shonu neviděl. Karlovarské ceny však leckdy těmto menším filmům přinese i pozdější nasazení v širší distribuci, takže je snad všichni budeme moci vidět i později. Dalšími oceněnými byli slavný kameraman Vladimír Smutný, herecká hvězda Patricia Clarkson a dokumentaristka Olga Sommerová, jejíž portrét Jiří Suchý – Lehce s životem se prát se stal nejoblíbenějším festivalovým filmem podle hlasování diváků.

Stylové zakončení

Sám jsem jako poslední film viděl Ramba, jelikož First Blood se zde promítala v rámci půlnočních projekcí. A bylo to osobní zakončení s velkou parádou, neboť člověk si po mnoha festivalových dramatech jde oddychnout u poctivého osmdesátkového akčňáku… aby si vzápětí vzpomněl, že první příběh Johna Ramba víc než na akci stojí na reflexi poválečných traumat a neukotvenosti veteránů ve společnosti. No nevadí!

Nakonec se pro mě osobně stal nejlepším filmem Parazit, vítěz z Cannes – což mě vlastně trochu mrzí, protože jsem tento výsledek tipoval už před začátkem festivalu. Jedná se ale opravdu o vybroušený klenot, který pobaví a zároveň donutí k zamyšlení snad každého. V závěsu zůstalo brazilské melodrama Neviditelný život Eurídice Gusmãové, které dobře využilo emočních her žánru, avšak zároveň se nezaleklo ani určité podvratnosti. Velmi mě zaujala i dvojice drsných zobrazení náboženských a společenských střetů ve filmech Synové Dánska a Papicha. Z regionální tvorby musíme chválit slovenské bratry za aktuální drama Budiž světlo a uznání zaslouží i celovečerní debut Bohdana Karáska, nenápadná vztahová konverzačka Karel, já a ty.

Přestože bylo filmů v součtu o poznání méně než loni (přesně 177, zhruba o padesátku méně než minulý rok) a žádná velká překvapení oproti očekávaným flákům z Cannes si festivalová dramaturgie nenachystala, průměrná kvalita snímků byla stále dostatečně vysoko a věřím, že návštěvníci nebyli zklamání. Tak doufejme, že příští rok se vydaří ještě o stupínek lépe a že se na filmovém svátku také potkáme.

Text: Mojmír Sedláček

Foto: Film Servis Karlovy Vary