Chramostová začínala s divadlem v Brně. Od 50. do 70. let následně působila na scéně pražského Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila Marii Stuartovnu či Annu Kareninu.

Po srpnu 1968 měla zakázáno hrát ve filmu, televizi i rozhlase. V roce 1970 ji Otomar Krejča angažoval do Divadla za branou, po jehož zrušení v roce 1972 se krátce objevila v Západočeském divadle v Chebu v titulní postavě Brechtovy hry Matka kuráž a její děti.

Po podpisu Charty 77 byla z veřejného života zcela vytlačena a vrátit k herectví se mohla až po roce 1989, kdy působila v Národním divadle. Ještě na jaře roku 1989 byla Chramostová odsouzena za opoziční činnost kvůli své angažovanosti v rámci disentu.

V době zákazu činnosti se Chramostová věnovala bytovému divadlu a výrobě lamp, která se stala její obživou.

Ve filmu ji diváci znají ze Spalovače mrtvol či snímku Je třeba zabít Sekala. Poprvé se před kamerou objevila v roce 1949 ve snímku Velká příležitost a naposledy v roce 2011 v Havlově Odcházení.

Jejím druhým manželem byl kameraman Stanislav Milota, který zemřel letos v únoru.

Prezident Václav Havel Chramostové v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Zdroj: ČTK

Foto: PM